Mayská výprava 1. oddílu

V pátek 25. října se vlčata vydala na výpravu do vesničky jménem Mistřín, nacházející se kousek od Kyjova. Výlet začal srazem na klubovně, kde jsem počkali než všichni dorazí, a pak jsem se přesunuli na nádraží ve Slavkově, odkud nás vlak odvezl do Kyjova. Po krátké procházce nočním městem jsem došli na autobusové nádraží, kde jsem počkali na autobus, ve kterém jsme dojeli do Mistřína, kde se nacházela klubovna, kde jsme měli společně strávit čtyři dny. Čekala nás velká hra s tématem starověkých Mayů, ale i spousta jiných, nepředvídatelných zážitků.
Po příchodu na místo a krátkém ubytování nás čekala první hra, která spočívala v hledání a propojování deníkových zápisů neznámého dobrodruha, který tyto končiny navštívil dávno před námi.
Druhý den začal tradičně rozcvičkou a snídaní, po kterých následoval blok o krizových situacích, do kterých se můžeme dostat, pokud budeme neopatrní. Ještě před obědem jsme se vydali na hru do blízkého lesa. Ve hře nám šlo o získání bylinky k provedení rituálu, kterým usmíříme Mayské bohy. V tom nám ale bránili lesní skřítci, kteří naštěstí pro nás nebyli příliš chytří a tak se nám nakonec podařilo všechny bylinky posbírat.
Po obědě a poledním klidu naše touha po dobrodružství zase vzrostla a v ten moment přišel další důležitý úkol. Bohové po nás chtěli postavit nejkrásnější oltář z diamantů, jaký svět ještě nespatřil. A jelikož se ničeho nezalekneme, s vervou jsme se chopili plnění úkolů a vylepšování naší herní strategie, která v této hře zaměřené na obchodování a taktiku byla velmi důležitá. I přes nepříjemnosti, které mechanika hry přinesla, se nám podařilo vydobýt si přízeň bohů. Koho jsme ale tímto nepotěšili, byli duchové dávných vládců, protože naše oltáře krásou nad ty jejich vynikaly. A tak se ozvali v podobě tichého bubnování.
Po výborné večeři, se všichni pomalu začali ukládat ke spánku. To ale netušili že jejich pohodová večerní atmosféra bude narušena napínavou noční hrou. Venku byla naprostá tma a jen několik plamínků svíček označovalo stromy živlů, jejichž liány bylo potřeba získat, abychom duchům vládců dokázali, že jsme jim rovnocennými soupeři. Nebylo to ale snadné, protože duchové na nás u stromů číhali, a polapili každého, kdo dělal nepořádek. Ti nejschopnější, kterým se podařilo získat liánu ohně, vody, země i vzduchu, pak měli možnost zúčastnit se tajného rituálu duchů, kde jim byl přislíben mír a volný vstup na Mayskou půdu. Z reakcí, které přišly bezprostředně po hře můžeme soudit, že zanechala silný zážitek. No a protože po takovém náročném dni si bylo potřeba odpočinout, tak jsme po noční hře zamířili rovnou do spacáků.
V neděli už jsme se shodli na tom, že klubovnu už dobře známe a že by byl dobrý nápad vypravit se na výlet po okolí. A jelikož nám duchové při včerejší hře slíbili ochranu na jejich území, byla to jasná volba. Jako naši cílovou destinaci jsme si zvolili les u Dubňan, který přímo zářil barvami podzimního listí. Toho jsme využili při krátké aktivitě, kdy jsme z listí a přírodnin skládali obrázky s Mayskou tématikou. Největší zábavou výletu nebylo vytváření mandal, ani obvyklé nálety, ale prostá činnost veverčáků, kdy jediným cílem je neviděn přidat kamarádům do jejich zavazadla nadbytečný náklad v podobě žaludů.
Poslední den výpravy byl již tradičně ve znamení úklidu, který nastal hned po rozcvičce a snídani. Bylo potřeba klubovnu odevzdat ve stejném stavu, v jakém jsme ji dostali. Po pár hodinách si pak kyjovští skauti přišli klubovnu převzít a tak jsme mohli vyrazit na cestu domů. Ještě předtím ale za zvuků Mayských bubnů převzali všichni účastníci pamětní lísteček s chrámem v krvavém oparu slunce a korálek s ornamenty. Během cesty nazpátek se nám vyskytla menší komplikace, takže jsme celou trasu do Kyjova ušli pěšky, ale všichni jsme správná vlčata, a tak nikdo po cestě neremcal. Na vlakovou zastávku jsme naštěstí dorazili včas, a tak výprava mohla skončit ve Slavkově na nádraží, přesně tak, jak bylo naplánováno.