Střediskový tábor Oslavany 2024
Jako každý rok na začátku července na nás čekal skautský tábor, letos konkrétně v
Oslavanech v termínu od 1.7. do 14.7. 2024.
Vše však začalo již 28.6., kdy se 2. oddíl s některými vedoucími vydal na stavěčku tábora.
Cesta na louku proběhla podle plánu a při teplé noci pod širákem se všichni vyspali do růžova.
Samotná stavěčka se chvílemi zdála nekonečná, ale s pomocí některých rodičů a vedoucích
z farního tábora, který následoval po nás, se za dva dny zvládlo postavit většina tábořiště.
V pondělí se už dodělávalo pár nedostatků a tábor mohl začít.
Zbytek natěšených dětí přijel okolo odpolední svačinky. Celotáborová hra započala až večer
u slavnostního ohně. Při jeho zapalování jsme nepřišli ani o onen magický moment, kterému
napomohlo zpívání „Červená se, line záře“ a proslov vedoucí tábora. Po písničkách nás
uvedla do děje menší scénka, kde nám starší, z bloku E, řekli, že je rok 2323 a my jsme vězni,
kteří byli na planetu Zemi vysláni, aby zjistili, zda se na ní dá přežít. Vyslali nás z vesmírné
stanice Phoenix, kde žije zbytek obyvatel po velké jaderné válce roku 2100. Naším cílem bylo
se dostat na horu Mt. Blanik, na které se měli nacházet zásoby na přežití a na připravení Země
na zbytek obyvatel z Phoenixu. Modul, kterým jsme přiletěli na Zemi, proletěl sluneční
erupcí, a to byl s největší pravděpodobností důvod, proč jsme si nic z těchto informací
nepamatovali. Po tomto uvedení byly všechny děti rozděleny do čtyř vězeňských bloků, A, B,
C a D.
V prvním týdnu nás blok E naučil, jak na planetě přežít a marně jsme se pokusili o spojení
s Phoenixem. Po cestě k hoře nás potkalo mnoho překážek a překvapení. Narazili jsme na
šamany a abychom si je získali, museli jsme jim uvařit chutný čaj. To jsme zvládli špičkově a
šamani nás pustili přes jejich území. Po cestě se nás pokusili zneškodní, ale zachránili nás
tajemní lidé z hory. Bohužel nadšení, že zde někdo opravdu žije, nás přešlo hned, co jsme
uviděli jejich kuchařku a zjistili jsme, že jsou to kanibalové. Ke konci týdne už tak byla jen
velká snaha o útěk z hory.
Druhý týden započal výletem. V rámci útěku z hory jsme navštívili Permonium v Oslavanech.
Na výletě nechyběla ani návštěva obchodu, kde si každý mohl koupit něco na památku a den
se zakončil táborákem. Zbytek týdne uběhl jako voda. Lidé z hory nás sice našli, ale zvládli
jsme se schovat do metra. Našli jsme základnu, zničili AI a povedlo se nám spojit se
s Phoenixem. U slavnostního zakončovacího táboráku jsme uzavřeli mír s lidmi z hory a
pořádně to oslavili. Všichni jsme si z tábora odvezli nové parádní skautské táborové šátky a
několik dalších skvělých cen.
Poslední den tábora byl chvílemi pohodový a chvílemi chaotický. Čekalo nás už jen si sbalit
věci, vzít svačinku a vyrazit. Všichni jsme měli za sebou 14 zábavných, někdy taky dost
náročných, dní, ale všichni jsme si to moc užili. Na nádraží jsme se rozloučili, přivítali
s rodiči a těšíme na další dobrodružství, které nás příští rok na táboře potká.
Za Junák Slavkov
Decka
